SOVAK ČR, profesní sdružení zastupující český vodárenský sektor, vítá návrh Evropské komise na zavedení principu rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) v rámci revize směrnice o městských odpadních vodách (UWWTD). Tento krok považujeme za zásadní pro zajištění spravedlivého, udržitelného a efektivního financování opatření, která povedou ke zlepšení kvality vodního prostředí a ochraně veřejného zdraví.

Právní rámec a evropské principy

Zavedení EPR je plně v souladu s evropským právem, zejména s článkem 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví princip „znečišťovatel platí“. Tento princip je dále rozveden v rámcové směrnici o vodách, která požaduje, aby náklady na znečištění nesli ti, kdo jej způsobují. Evropský účetní dvůr opakovaně upozorňuje na nedostatečné uplatňování tohoto principu v praxi a vyzývá k jeho důslednému prosazování. Zavedení EPR v oblasti městských odpadních vod je tak logickým a nezbytným krokem k naplnění těchto zásad.

Ekonomická proporcionalita a spravedlnost

Farmaceutický a kosmetický průmysl v Evropské unii dosahuje vysokých zisků – jen v roce 2022 činila jejich přidaná hodnota přes 300 miliard eur. Naproti tomu vodárenský sektor, který je tvořen převážně malými a veřejně vlastněnými podniky, měl ve stejném roce obrat přibližně 25 miliard eur. Přenesení nákladů na zavedení čtvrtého stupně čištění výhradně na vodárny a spotřebitele by bylo nejen ekonomicky neudržitelné, ale i sociálně nespravedlivé. EPR umožní, aby se na financování podíleli ti, kdo znečištění způsobují – tedy výrobci produktů, jejichž rezidua končí v kanalizaci. Takové rozdělení nákladů je nejen spravedlivé, ale i ekonomicky efektivní.

Technologické a environmentální aspekty

Zavedení tzv. kvarterního (čtvrtého) stupně čištění je nezbytné pro účinné odstranění mikropolutantů, jako jsou zbytky léčiv, hormonů a kosmetických látek, které se běžně vyskytují v městských odpadních vodách. Tyto látky se v přírodě nerozkládají, mohou negativně ovlivňovat vodní organismy a přispívat k rozvoji antibiotické rezistence, což představuje závažné riziko pro veřejné zdraví i ekosystémy.

Článek 8 směrnice UWWTD 2024/3019 stanoví, že členské státy musí do roku 2045 zajistit zavedení čtvrtého stupně čištění na všech čistírnách s kapacitou nad 150 000 ekvivalentních obyvatel (PE). Dále článek 8(2) umožňuje členským státům vymezit tzv. citlivé oblasti na mikropolutanty, kde bude možné požadavek na kvarterní čištění rozšířit i na menší čistírny, pokud je to nezbytné pro ochranu vodních útvarů. 

Z hlediska nákladů představuje zavedení kvarterního čištění významnou finanční zátěž. Podle odhadů SOVAK ČR by celkové investiční náklady na zavedení této technologie v České republice mohly dosáhnout až 120 miliard Kč (cca 4,8 miliardy EUR). Alternativní odhad Vládního analytického útvaru (VAÚ) Úřadu Vlády ČR uvádí částku kolem 24 miliard Kč (cca 1 miliarda EUR). V obou případech by alespoň 80 % těchto nákladů mělo být hrazeno prostřednictvím systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), jak stanoví článek 9 směrnice.

Ekonomická analýza ukazuje, že investiční (CAPEX) i provozní (OPEX) náklady se výrazně liší v závislosti na zvolené technologii, velikosti čistírny a místních podmínkách. Například provozní náklady pro technologii ozonizace s pískovou filtrací (O₃ + PF) se pohybují mezi 0,03–0,09 €/m³, zatímco pro sorpci na aktivním uhlí (PAU + PF) mohou dosahovat až 0,24 €/m³. Reálné instalace v Německu a Švýcarsku ukazují, že specifické roční náklady se pohybují v rozmezí 1–4 €/PE, přičemž menší čistírny mají náklady výrazně vyšší než velké aglomerace.

Z těchto důvodů je nezbytné, aby každá investice do kvarterního čištění byla posuzována individuálně, s ohledem na kapacitu čistírny, kvalitu přítoku, stávající infrastrukturu a environmentální cíle v dané oblasti. Zavedení EPR je klíčové nejen pro spravedlivé rozdělení nákladů, ale také jako nástroj motivace výrobců k vývoji biologicky odbouratelných a méně toxických látek, čímž se sníží budoucí zátěž na čistírny a zlepší se kvalita vodních toků.

Dopad na ceny a dostupnost produktů

Podle odhadů Evropské komise by zavedení EPR vedlo pouze k minimálnímu zvýšení cen léčiv a kosmetiky – přibližně o 0,6 %. Tento nárůst je nižší než běžné cenové výkyvy na trhu a lze jej navíc kompenzovat cílenými sociálními opatřeními. Argumenty o ohrožení dostupnosti generických léčiv nejsou podloženy daty – náklady lze rozdělit uvnitř sektoru podle ziskovosti jednotlivých produktových skupin. EPR tak nepředstavuje ohrožení dostupnosti základních léčiv, ale naopak příležitost k větší transparentnosti a odpovědnosti v celém dodavatelském řetězci.

Mezinárodní zkušenosti a srovnání

Zkušenosti ze Švédska a dalších evropských zemí ukazují, že EPR je realizovatelný a přináší pozitivní dopady jak na kvalitu vody, tak na stabilitu financování vodárenské infrastruktury. Ostatní průmyslové sektory, jako jsou chemický, detergentní nebo biocidní, již podléhají přísné regulaci a EPR mechanismům. Farmaceutický a kosmetický průmysl by neměl být výjimkou, zvláště když tvoří hlavní zdroj toxicity v komunálních odpadních vodách. Zavedení EPR v této oblasti tak představuje logické doplnění stávající legislativy a harmonizaci odpovědnosti napříč sektory.

Strategický význam pro vodárenský sektor

Bez zavedení EPR hrozí zpomalení investic do modernizace čistíren odpadních vod, digitalizace a zvyšování odolnosti infrastruktury. To by mohlo ohrozit konkurenceschopnost evropského vodního průmyslu a ztížit naplňování cílů Zelené dohody pro Evropu. Naopak zavedení EPR posílí udržitelnost sektoru, podpoří inovace a zajistí dlouhodobou finanční stabilitu. Vodárenský sektor tak bude moci lépe reagovat na klimatické výzvy, zvyšující se nároky na kvalitu vody a potřebu ochrany vodních zdrojů.

SOVAK ČR důrazně podporuje zavedení principu rozšířené odpovědnosti výrobce v rámci nové směrnice o městských odpadních vodách. Tento nástroj je nezbytný pro spravedlivé rozdělení nákladů, ochranu vodního prostředí a zajištění udržitelného rozvoje vodárenské infrastruktury v České republice i celé Evropské unii. Věříme, že implementace EPR přispěje k ochraně základního lidského práva – přístupu k čisté a bezpečné vodě – a zároveň podpoří inovace a odpovědnost v průmyslové výrobě.